Ačkoli jsou pro nás oba rodiče velkou oporou, kterou všichni potřebujeme, většina dětí se upíná hlavně na matky. Vždyť přeci právě matky nás porodily, to ony nás devět měsíců nosily ve svém břiše a poté nás přivedly na svět. Není divu, že se většina malých dětí upíná právě na ně, když vlastně většinou zůstávají na mateřské dovolené doma matky, ne otcové. Matky nás kojí a my jsme na ně skoro pokaždé přisátí. Právě jelikož naši tatínkové, když jsme malí, spíše pracují a s námi doma zůstávají maminky, si na ně trochu více zvykneme a jako malé děti k nim máme mnohem bližší vztah.
Vztah k matkám se nám však bude měnit v průběhu let a v průběhu našeho stárnutí. Čím budeme starší, tím si spíše budeme uvědomovat, že chlapci potřebují spíše mužskou pozornost, tudíž se budou upínat na tatínka a dívky naopak ženskou, tudíž se budou upínat na maminku. Chlapcům se vždy se svými problémy lépe svěřuje otcům, protože ti trochu lépe chápou takové menší prohřešky, které chlapci udělají, což naopak matky nikdy nepochopí, naproti tomu dívky se se všemi svými dívčími problémy budou svěřovat matce, která bezpochyby těmto věcem rozumí mnohem více než otec.
Na děti bude matka působit skoro vždy přísněji než otec, jelikož jim bude zakazovat spousty věcí, které by jim jejich tatínek dovolil, a právě kvůli tomu často vznikají hádky.
Matky chtějí po dětech většinou lepší výkony než otec, protože vždy chtějí mít ty nejdokonalejší děti, se kterými by se mohli chlubit svým kamarádkám, což otci nijak často nedělají.
Od matek dostáváme také mnohem častěji všechna různá kázání o tom, co můžeme dělat a co nemůžeme, protože se o nás maminky mnohem více bojí. Ale tomu vlastně není ani divu. I když nás tyto proslovy našich matek často vůbec nezajímají, všichni si je občas musíme poslechnout, bez toho by to prostě nešlo.